neděle 29. října 2017

Víkend, les a kukuřičná polévka


Tento víkend jsem si prodloužila nejen o hodinu, ale o jeden celý den. Tu hodinu jsem vlastně prospala a na to, že se mění čas jsem si vzpomněla až dnes ráno po probuzení. Ale byl to skvělý pocit. Za hodinu navíc jsem vlastně velmi vděčná, a i za ty tři dny jsem toho tolik stihla. Pár restů, povinné víkendové úkoly, několik dobrot pro rodinku, procházku po lese. Konečně jsem také po několika týdnech zase vzala do ruky háček a dokopala jsem se taky ke cvičení. A čas mi zbyl i na lenošení. 

pondělí 23. října 2017

Malé podzimní pondělní hygge


Tak jsem právě před chvílí zjistila, že za měsíc (ano za měsíc) začíná Advent. Musela jsem se ujistit, že mě zrak nešálí. Když jsem si projížděla příspěvky na FB, vyskočilo na mě nejdřív adventní vydání časopisu Dekor a v zápětí pozvánka na rozsvěcení vánočního stromku v Olomouci. A to jsem ještě při pátečním nákupu kroutila hlavou, že už mají kolekce :-) Říkám si, co blázní, přece je polovina října. No jo, ale ona polovina října byla minulý týden a příští týden už je listopad. Panikaaa...

středa 18. října 2017

Barevné rozmanitosti babího léta

 

Posledních dnů si moc užívám. Babí léto se v nich parádně vydařilo. I proto se toho snažím ještě využít a trávím každou volnou chvilku venku a nasávám pozitivní energii. Brouzdám po lese, sbírám kaštany, barevné listí, šípky na čaj a kochám se. Je to fakt nádhera, která ani nepotřebuje velké množství slov.

středa 11. října 2017

Podzimní Pálava



Minulý víkend jsem si užívala krás mé oblíbené Jižní Moravy. Miluju to tu. Hlavně okolí kolem Novomlýnských nádrží, Pavlov, Dívčí hrad a především výhledy na dalekou krajinu. Je mi jedno, jestli prší nebo svítí sluníčko. Mohla bych stát na kopcích nekonečné hodiny, koukat do okolí a vůbec by se mi to neomrzelo. Tentokrát to bylo ještě o něco kouzelnější. Chytlo nás aprílové počasí. Po dešti se z mraků dralo slunce, obloha byla jako vymalovaná a za pár minut se zase přihnal déšť. Krajina pod mraky zalitá sluncem byla magická.

neděle 8. října 2017

Mám sklizeno.



Alespoň pokud jde o dýně. Letos se jim u nás na zahradě moc nedařilo. Semínka z loňských dýní jsem zapomněla zasadit, naštěstí na jaře mezi rajčatovými keříky vyrašily dvě rostlinky. Úroda velká nebyla, ale na dekoraci a vaření to stačí. Novinkou pro letošní rok jsou bílo zelené okrasné dýně.

středa 4. října 2017

Domácí léčení zlatým mlékem


Na prodloužený víkend jsem si odskočila do Normandie. Kromě zážitků a spousty fotek jsem si dovezla i rýmu a kašel. Na jednom výletě jsme pěkně promokly a tak mě viróza neminula. A tak se v těchto dnech léčím. Nerada sahám hned po lécích a dávám přednost přírodním léčebným prostředkům. Zázvor, med a citrony používám v posledních letech vlastně už celoročně - v létě do limonád a po zbytek roku si z nich připravuju čaje.

neděle 6. srpna 2017

Večerní procházky, provětrání hlavy a nový věneček


Včera jsem si zase po delší době vychutnala večer a západ sluníčka. V břiše mám takové malé mravenčení, zřejmě cestovní horečka. I když netrpím takovým tím stresem před cestami, tentokrát mi zatím nedocvakává, že odpoledne odlítám k moři. A i když si píšu pár roků seznamy, co si sbalit, je ve mě pořád ta malá nervozita, abych nezapomněla na nějakou tu drobnost. Dokonce jsem si popletla i den odletu a tak jsem si koupila (a během 5 minut zase vystornovala) lístky na vlak na den dopředu. Asi bych se na letišti trochu divila :-).

pondělí 31. července 2017

Pro horké letní dny


Mám dojem, že mi letošní léto utíká nějak moc rychle. Nejdřív jsem se nestihla rozkoukat a pořád jsem čekala na červenec a najednou je tu poslední červencový den a půlka prázdnin za námi. Blog teď trochu zanedbávám. Nechce se mi úplně trávit čas u počítače i doma, protože u něj trávím v podstatě celý den v práci. A taky si chci trochu víc užívat volných chvil, počasí, víc sportovat a být s přáteli. Ale konečně jsem se dostala také ke spoustě fotek, které jsem pořídila na začátku července v Provence. Ano splnila jsem si jeden ze svých snů a to je to Provence. Strávila jsem tam kouzelných 10 dní a až projdu fotky, určitě se s vámi o ně podělím.

úterý 20. června 2017

Levandulovo-makový věneček umotaný během jednoho letního podvečera

Věneček na dveřích potřeboval už nutně vyměnit. Vybledlý od slunce působil spíš jako podzimní. Už jsem se na to nemohla dívat. Nový věneček jsem plánovala už delší dobu, ale nějak jsem se k tomu pořád nemohla odhodlat. Ale první rozkvétající levandule mě v nedělní podvečer inspirovala. Ani se mi nechce věřit, že už zase kvete. K tomu jsem ještě nasbírala za naší zahradou na poli malé zelené makovičky. Bála jsem se, aby mi čerstvá levandule neuvadla a tak jsem ji doplnila ještě pár snítkami sušené levandule z loňska. Ladila jsem jen do zelené a fialkové, protože tyto barvy mám moc ráda a jejich kombinace mi doslova učarovala.

pondělí 12. června 2017

Pink Peonies


Každé jaro se těším, až znovu vykvetou pivoňky. I když ve váze moc dlouho nevydrží, nikdy neodolám a pár jich vždy utrhnu. Prostě jsou neodolatelně krásné a křehké.

neděle 14. května 2017

Jeden půl den v Bruselu


Poslední týdny jsou pracovně poněkud náročnější a absolvovala jsem víc auditů, než bych chtěla, ale snad je tohle období za mnou a nadcházející týdny budou trochu klidnější. V práci mě čekala tento týden další služební cesta do Francie přes bruselské letiště. Schůzka nakonec u zákazníka skončila dřív a protože jsme měly let naplánovaný až na další den, naskytl se nám půl den k dobru.

neděle 16. dubna 2017

Veselé Velikonoce


Přeji všem krásné Velikonoce. Doufám, že si je užíváte pěkně v klidu.

Musím říct, že mi tenhle prodloužený velikonoční víkend přišel vhod. Poslední dobou pobíhám trochu s vyplazeným jazykem na vestě a přijde mi, že nic nestíhám a doma se mi hromadí různé resty. Na ty jsem se trochu vrhla v pátek a v sobotu. Víceméně jsem vše zvládla a tak se dnes a zítra budu věnovat odpočinku :-)

středa 5. dubna 2017

Jak si pro sebe kradu chvilky v (nejen) jarním sadu




Mám svůj oblíbený sad. Bohužel není náš, ale je jako z pohádky. Je úžasný v každém období, ale nemůžu si pomoct, pro mě je nejkrásnější na jaře. Břečťan obepínající kmeny stromů se zaplétá do větví, kterými prokvétají drobné bílé kvítky. Větve stromů a břečťanů se proplétají v jeden celek do květinového podloubí. Během jara, léta a podzimu se v sadu zastavuju několikrát týdně. Tahle podívaná mě nikdy neomrzí. Nemusela bych dělat nic jiného, než jen ležet na dece a pozorovat oblohu skrze rozkvetlé větve. Ještě čekám, až bude trochu tepleji. Pak přijde na řadu deka, sezení pod stromy, čtení, psaní, plánování anebo jen tak pár chvilek lenošení po práci. Můžu si tu ukrást pár vzácných chvilek jen a jen pro sebe.

úterý 28. března 2017

Když mě na jaře fascinuje vše, co kvete


Když mě na jaře fascinuje vše, co kvete, chodím všude s foťákem a milionkrát dokola fotím první kvítka. Nejdřív sněženky, pak sedmikrásky a fialky. Je to jak kdybyste před býka daly červený prapor :-). 

neděle 19. března 2017

Co s uplakanou březnovou nedělí?



Přejít k ideálnímu plánu. 

Plán A: Hrníček kávy, kousek něčeho dobrého k zakousnutí, pohodlí a dobrá knížka. 

Plán B: Hrníček kávy, kousek něčeho dobrého k zakousnutí, pohodlí nejlépe v posteli a dobrá knížka :-) nebo hudba.

A moje doma postupně rozjasňují jarní květiny, které mám téměř v každé místnosti. Nějak se jich nemůžu nabažit. A teď, když je venku zataženo, šedivo a prší, tak jsou tyhle barvy rozjasněním dnešního dne.






neděle 19. února 2017

Probouzí se ve mě foodbloggerka


Dnešek nepatřil zrovna k těm odpočinkovějším dnům. Čekala mě druhá část pečícího a fotícího víkendu. Před nějakou dobou mě oslovili z projektu Jak v kuchyni, jestli bych nechtěla přispívat recepty a fotkami. Samozřejmě, že jsem kývla. Byl to jeden z mých malých tajných snů a v jeho částečné splnění jsem při zakládání svého foodblogu (Mon Café blog) ani nedoufala. 

Ale po focení zbyla přece jen troška času dát si nohy nahoru, do jedné ruky popadnout hrneček s kávou a do druhé kousek bábovky.
P.S. A budu moc ráda, pokud zabloudíte i na můj druhý blog nejen s pečením :-)




sobota 18. února 2017

Pouštím si domů jaro


Možná nejsem sama komu už zima připadá trochu dlouhá. Nejsem prostě ten zimní typ. U nás doma teď panuje období, kdy se prolíná zima s nadcházejícím jarem. Nechávám ještě několik zimních dekorací a světýlek, v lampičkách plápolají svíčky, křesla stále zdobí kožešinky a teplé deky a za okny v květináčích se ještě červenají vánoční hvězdy. 

Na stolech se ale postupně objevují čerstvé (i když zatím jen kupované) tulipány a narcisky. Je neskutečné, jak místnosti dokáží oživit. A tak si ten pel mel užívám, dokud nepřijde čas schovat zimní dekor do krabic nadobro.


neděle 5. února 2017

Jak jsem se toulala dva dny Prahou


Znovu jsem se na krátkou dobu ocitla v Praze. Přijela jsem pracovně, ale protože se jednalo o školení na dva dny, měla jsem možnost si Prahu víc užít. Mám ráda historické centrum, uličky, Karlův most a výhledy na Pražský hrad. No prostě takové ty kýčovité obrázky Prahy, kterých máme všichni doma na fotkách asi milion. Ale prostě to je Praha. Stejně jako v Paříži všichni fotí Eiffelovku, Louvre, náměstí Étoile, my máme zase Pražský hrad a Karlův most. 

Návštěva Prahy v lednu má své kouzlo. Není tu takový nával turistů a nemusím se tím pádem prodírat davy. Školení máme blízko Karlove mostu a mohla jsem si ho užít ráno i večer. Po školení jsem si pak uzmula chvilku pro sebe a před srazem s kamarádkami jsem zamířila na Karlův most. Ráda se po něm procházím. Je sice pěkná zima a mráz zalézá za nehty, ale já nikam nespěchám, loudám se a užívám si vyhlídky na hrad. A pak pěkně procházkou kolem Vltavy k Tančícímu domu a potom do tepla do Café Modi. 







S holkama se vidím jen párkrát do roka a tak jsme měli u vínka co probírat. Proklábosili jsme několik hodin. Ale nakonec jsme se museli rozejít a jít spát. V hotelu na mě čekala teplá sprcha a měkká postel. A atmosféru doladil hořící krb. I když ne skutečný, hotelová televize měla program, na kterém běžel program s ohněm plápolajícím v krbu. Pohodová atmosféra pro zimní večery :-).




neděle 8. ledna 2017

Zimu moc nemusím, ale krajina pod sněhem má své kouzlo


Krajina pod sněhem má své zvláštní kouzlo. Všechno vypadá úplně jinak, tak nějak pohádkově a poeticky. Křoví, které vás normálně vytáčí, je najednou kouzelné. Holé zorané pole je pokryté křupavou vrstvou sněhu, na které se třpytí sluneční paprsky. Mráz nakreslil na okna zimní zahrádku. Vše je tak nějak jiné, že mi ani úplně nevadí ta zima. Nejsem žádný velký nadšenec zimy. Ale mám radost, že konečně po možná několika letech napadl sníh, který hned neroztál a vydržel víc dní. V tom tichu slyšíte jen křupání sněhu pod nohama a vidíte svůj dech. Sem tam mě mrzelo, že u nás asi nikdy nebudu mít fotky z hor, ale i ta naše hanácká rovina má pod sněhem svoje neodolatelné kouzlo.





© Chez Alena. Design by FCD.