neděle 16. dubna 2017

Veselé Velikonoce


Přeji všem krásné Velikonoce. Doufám, že si je užíváte pěkně v klidu.

Musím říct, že mi tenhle prodloužený velikonoční víkend přišel vhod. Poslední dobou pobíhám trochu s vyplazeným jazykem na vestě a přijde mi, že nic nestíhám a doma se mi hromadí různé resty. Na ty jsem se trochu vrhla v pátek a v sobotu. Víceméně jsem vše zvládla a tak se dnes a zítra budu věnovat odpočinku :-) 

Když jsem se dnes vyhrabávala z postele, sluníčko svítilo za okny jako divé. Ale venku je teda pěkně aprílově. Zima a vítr, mraky se honí sem tam a je jen otázkou času, kdy se rozprší. Ven jsem se dnes ani moc hrnout nechtěla, ale nakonec jsem se nechala zlákat na běhání. Zbytek dne však plánuji prožít v klidu. Poslední dobou ani moc nestíhám vkládat nic na blog. Vrhla jsem se na třídění fotek (kterých mám nafocených mraky) a plánování nových článků.

Kvůli poklusu v práci jsem volila letošní velikonoční dekorace v jednoduchém a přírodním tónu.  A vlastně si mi nechtělo ani nic moc vymýšlet. Velikonoce nejsou úplně mým nejoblíbenějším obdobím a tak spíš zdobím dům jarně, než velikonočně. Využila jsem vajíčka z loňska. Některé jsem nechala jen tak. jiná jsem zabalila do špagátku a ozdobila pírkem. Na větvičky jsem si zavěsila korálky s pírky a z buxusu umotala jednoduché věnečky omotané větvičkami kroucené vrby.












středa 5. dubna 2017

Jak si pro sebe kradu chvilky v (nejen) jarním sadu




Mám svůj oblíbený sad. Bohužel není náš, ale je jako z pohádky. Je úžasný v každém období, ale nemůžu si pomoct, pro mě je nejkrásnější na jaře. Břečťan obepínající kmeny stromů se zaplétá do větví, kterými prokvétají drobné bílé kvítky. Větve stromů a břečťanů se proplétají v jeden celek do květinového podloubí. Během jara, léta a podzimu se v sadu zastavuju několikrát týdně. Tahle podívaná mě nikdy neomrzí. Nemusela bych dělat nic jiného, než jen ležet na dece a pozorovat oblohu skrze rozkvetlé větve. Ještě čekám, až bude trochu tepleji. Pak přijde na řadu deka, sezení pod stromy, čtení, psaní, plánování anebo jen tak pár chvilek lenošení po práci. Můžu si tu ukrást pár vzácných chvilek jen a jen pro sebe.

A co vy? Kam se schováváte vy, když potřebujete mít chvilku jen sami pro sebe?







úterý 28. března 2017

Když mě na jaře fascinuje vše, co kvete


Když mě na jaře fascinuje vše, co kvete, chodím všude s foťákem a milionkrát dokola fotím první kvítka. Nejdřív sněženky, pak sedmikrásky a fialky. Je to jak kdybyste před býka daly červený prapor :-). 

neděle 19. března 2017

Co s uplakanou březnovou nedělí?



Přejít k ideálnímu plánu. 

Plán A: Hrníček kávy, kousek něčeho dobrého k zakousnutí, pohodlí a dobrá knížka. 

Plán B: Hrníček kávy, kousek něčeho dobrého k zakousnutí, pohodlí nejlépe v posteli a dobrá knížka :-) nebo hudba.

A moje doma postupně rozjasňují jarní květiny, které mám téměř v každé místnosti. Nějak se jich nemůžu nabažit. A teď, když je venku zataženo, šedivo a prší, tak jsou tyhle barvy rozjasněním dnešního dne.






neděle 19. února 2017

Probouzí se ve mě foodbloggerka


Dnešek nepatřil zrovna k těm odpočinkovějším dnům. Čekala mě druhá část pečícího a fotícího víkendu. Před nějakou dobou mě oslovili z projektu Jak v kuchyni, jestli bych nechtěla přispívat recepty a fotkami. Samozřejmě, že jsem kývla. Byl to jeden z mých malých tajných snů a v jeho částečné splnění jsem při zakládání svého foodblogu (Mon Café blog) ani nedoufala. 

Ale po focení zbyla přece jen troška času dát si nohy nahoru, do jedné ruky popadnout hrneček s kávou a do druhé kousek bábovky.
P.S. A budu moc ráda, pokud zabloudíte i na můj druhý blog nejen s pečením :-)




sobota 18. února 2017

Pouštím si domů jaro


Možná nejsem sama komu už zima připadá trochu dlouhá. Nejsem prostě ten zimní typ. U nás doma teď panuje období, kdy se prolíná zima s nadcházejícím jarem. Nechávám ještě několik zimních dekorací a světýlek, v lampičkách plápolají svíčky, křesla stále zdobí kožešinky a teplé deky a za okny v květináčích se ještě červenají vánoční hvězdy. 

Na stolech se ale postupně objevují čerstvé (i když zatím jen kupované) tulipány a narcisky. Je neskutečné, jak místnosti dokáží oživit. A tak si ten pel mel užívám, dokud nepřijde čas schovat zimní dekor do krabic nadobro.


neděle 5. února 2017

Jak jsem se toulala dva dny Prahou


Znovu jsem se na krátkou dobu ocitla v Praze. Přijela jsem pracovně, ale protože se jednalo o školení na dva dny, měla jsem možnost si Prahu víc užít. Mám ráda historické centrum, uličky, Karlův most a výhledy na Pražský hrad. No prostě takové ty kýčovité obrázky Prahy, kterých máme všichni doma na fotkách asi milion. Ale prostě to je Praha. Stejně jako v Paříži všichni fotí Eiffelovku, Louvre, náměstí Étoile, my máme zase Pražský hrad a Karlův most. 

Návštěva Prahy v lednu má své kouzlo. Není tu takový nával turistů a nemusím se tím pádem prodírat davy. Školení máme blízko Karlove mostu a mohla jsem si ho užít ráno i večer. Po školení jsem si pak uzmula chvilku pro sebe a před srazem s kamarádkami jsem zamířila na Karlův most. Ráda se po něm procházím. Je sice pěkná zima a mráz zalézá za nehty, ale já nikam nespěchám, loudám se a užívám si vyhlídky na hrad. A pak pěkně procházkou kolem Vltavy k Tančícímu domu a potom do tepla do Café Modi. 







S holkama se vidím jen párkrát do roka a tak jsme měli u vínka co probírat. Proklábosili jsme několik hodin. Ale nakonec jsme se museli rozejít a jít spát. V hotelu na mě čekala teplá sprcha a měkká postel. A atmosféru doladil hořící krb. I když ne skutečný, hotelová televize měla program, na kterém běžel program s ohněm plápolajícím v krbu. Pohodová atmosféra pro zimní večery :-).




neděle 8. ledna 2017

Zimu moc nemusím, ale krajina pod sněhem má své kouzlo


Krajina pod sněhem má své zvláštní kouzlo. Všechno vypadá úplně jinak, tak nějak pohádkově a poeticky. Křoví, které vás normálně vytáčí, je najednou kouzelné. Holé zorané pole je pokryté křupavou vrstvou sněhu, na které se třpytí sluneční paprsky. Mráz nakreslil na okna zimní zahrádku. Vše je tak nějak jiné, že mi ani úplně nevadí ta zima. Nejsem žádný velký nadšenec zimy. Ale mám radost, že konečně po možná několika letech napadl sníh, který hned neroztál a vydržel víc dní. V tom tichu slyšíte jen křupání sněhu pod nohama a vidíte svůj dech. Sem tam mě mrzelo, že u nás asi nikdy nebudu mít fotky z hor, ale i ta naše hanácká rovina má pod sněhem svoje neodolatelné kouzlo.





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...