sobota 31. prosince 2016

PROSINEC V KOSTCE

Prosinec, Vánoce i rok 2016 jsou téměř pryč. Už zbývá jen pár hodin do nového roku 2017. Všichni bilancují a vzpomínají na to, co jim (ještě) tento rok přinesl. I když mě přinesl spoustu úžasných okamžiků a nových životních zkušeností, byl jeho konec poznamenaný odchodem milovaného člověka (snad do lepšího světa). Nevím, jak dlouho se s tím budeme vyrovnávat (a možná se s tím nikdy nevyrovnáme), a přesto, že to není příliš lehké, snažím se ve všem najít pozitivní stránku věci. Jsem prostě nenapravitelný optimista.

V listopadu ani v prosinci jsem neměla na blogování moc náladu. Obrázků vzniklo přesto spoustu a tak vám alespoň přináším prosinec ve fotkách.

Myšlenky jsem si jako obvykle třídila v přírodě. V lese. Uprostřed stromů a nekonečného ticha.










S adventem jsme začali pomalu. Nebyla nálada... Rozhodně však nechyběl adventní věneček. Postupně přibývaly další dekorace. I já jsem propadla andělům ze dřeva, tak jsem si je vyrobila. Nakoupila spoustu vánočních hvězd. Od známého jsme dostali jmelí a větvičky, které postupně zaplňovaly vázy, misky, stoly i okna.







V polovině měsíce jsme začali s pečením. Nejdřív perníčky a pak cukroví. Pěkně jsme si teda mákli. Šlo nám to od ruky a došli jsme k číslu 13. Nějak jsem se fakt letos rozjeli. Vždycky jsme pekli docela dost druhů cukroví, ale kdo to má pak jíst. Už jen základních druhů je dost - každý má rád něco jiného. Mě by stačila hora lineckého a vanilkových rohlíčků. Taťka má rád vosátka (vosí hnízda), košíčky a pracny. To by byl základ. A zbytek experimentujeme a zkoušíme nové recepty. 











Cukroví napečeno a dozdobeno za pět dvanáct, dárky nakoupeny, kapr ve vaně... Vše je zdá se nachystáno a Štědrý den může začít. V předvečer štědrého dne zadělávám na vánočku podle starého rodinného receptu mé prababičky. Kuchyní se line vůně purpury a rozinek namočených v rumu. Svítí světýlka, hoří svíčky a v televizi dávají Anděla Páně... Těsně před půlnocí vytahuju vánočku z trouby a těším se na snídani, na zdobení stromku, na balení dárků, na smažení kapra. 




Nemůžu říct, že bychom Štědrý den strávili úplně bez stresů a v poklidu. Na jednu stranu jsme se těšili, na druhou stranu nám bylo smutno. Slavit Vánoce bez mamky, bylo moc divné. I když s námi nebyla fyzicky, byla s námi v našich srdcích...

A tak bych vám všem chtěla do toho nadcházejícího roku popřát v první řadě moc zdraví, protože je vzácné. Klid v duši. A také úsměv na tváři - to je to nejkrásnější, co můžeme dát lidem kolem sebe.

S láskou Alča










Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...