neděle 31. července 2016

V ZÁPADU SLUNCE


Včerejší odpoledne se tedy oproti tomu dnešnímu vydařilo úplně skvěle. Letní teploty a sluníčko mě lákalo ven. Část odpoledne jsme strávili u babičky, protože slavila narozeniny. Kdybyste viděli ten kus dortu, co mi nadělili. Úplně jsem si představila ty hodiny, než se všech těch kalorií zase zbavím. A protože jsme se domů dostali docela v dobrém čase a tak jsem si ještě vyjela na kolo. Mám oblíbenou trasu, kterou často jezdím a trochu jsem si ji v polovině pozměnila a vydala jsem se na náš hanácký Mont Blanc - Velký Kosíř. A odměnou za výšlap byl nádherný západ slunce ... To byla panoramata. Kdybych nemusela spěchat domů, protože na noční vyjížďku jsme si zapomněla doma světlo a přece jen k nám je to ještě kus z kopce a do kopce, tak bych se tam kochala ještě déle.

pátek 29. července 2016

LOUČENÍ...


... ale nebojte, určitě ne s vámi...

Loučím se se zlatými lány obilí, které poslední měsíce těšily mé srdce. Nevím proč, ale pohled na lány plné obilí mě nějakým zvláštním způsobem uklidňuje a naplňuje. Snad je to tím, že obilí patří ke koloritu naší krajiny, nebo, že se v nich odráží slunce a krajina kolem září do dálek. A když slunce zapadá, všechny klasy snad zezlátnou ještě víc. Jejich zlátnutí pro mě znamená příchod léta. A
když stojím na kopci nad vesnicí a pod sebou vidím rovinu okolních vesnic, siluetu Svatého Kopečku u Olomouce zářící ve slunci nebo vrcholky Jeseníků, který vystupují v dálce, jsem doma. Právě tady na Hané. A tenhle pocit bych za nic nevyměnila.


středa 27. července 2016

NA SKOK V CHORVATSKU


Za poslední měsíc jsem toho poměrně hodně nacestovala. Něco plánovaně, něco neplánovaně. Soukromě i pracovně. Cesty vyšly na období prázdnin, takže mám dojem, že si jich krásně užívám, i když jsem vlastně v práci. Jen pak návrat do reality je vždy trochu krušný.
Minulý týden jsem se na skok ocitla v Chorvatsku v Záhřebu. Opět sice služebně, ale opět se naskytlo několik volných chvil, takže jsme mohli s kolegy vyrazit do města a prohlédnout si jej. První den jsem zažili Záhřeb za nočního života a druhý den jsme vyrazili jako klasičtí turisté na obhlídku památek. Určitě jsme nestihli projít úplně vše, ale myslím, že to nejdůležitější jsme viděli. A také ochutnali. 

neděle 17. července 2016

A OPĚT JEDEN ČLÁNEK Z FRANCIE


Francie - region Franche-Comté
Belfort
11/07 - 13/07/2016

Po několika dnech mám opět sbalený kufr a jsem na cestě na letiště. A cílem je opět Francie. Tentokrát však nejedu na prázdniny, ale služebně. Nicméně trochu doufám, že si budu moci prohlédnout město a trošku si užít. Tato služební cesta má oproti těm klasickým, na které většinou jezdím pár rozdílů. Zpravidla probíhají tím stylem, že jedeme na letiště, jeden let, případně i druhý let, pozdě večer příjezd na hotel, člověk se trochu prospí, ráno vstávat a šup na meeting, který nemusí být úplně vždy příjemný, pak zpět na letiště, naskočit do letadla a příjezd v pozdních odpoledních nebo nočních hodinách. Kromě letiště tak málokdy něco vidíte. Dřív, když mi někdo řekl, jak často jezdí na služební cesty, jsem mu záviděla, ale když teď vidím, jak to vlastně většinou vypadá, ani ne :-).

neděle 10. července 2016

POHÁDKOVÝ BOUZOV


Dnešní odpoledne bylo sportovní a výletové. Náročnější sobotu věnovanou práci doma a na zahradě vystřídala odpočinkovější neděle. Ráno jsem upekla cuketový dort, abychom si měli dát odpoledne co ke kávě a po obědě jsem se rozhodla vyjet si na kole. I když úplně vyjet se tomu říkat nedá. Naplánovala jsem si trasu na hrad Bouzov, který je autem co by kamenem dohodil, ale na kole to zase až úplně taková legrace není. Trochu zkouška fyzičky. Chvílemi jsem si říkala, že snad naše vesnice leží v nejnižším možném bodě, odkud se dá snad vyjet. Většina cesty byla do kopce, ale když se zpoza kopců vynořila známá silueta pohádkového hradu, tak veškerá ta námaha stála za to. Odměnou mi byla krásná podívaná a také spokojenost, že jsem ty kopce a takovou trasu zvládla. A za odměnu jsem si na prvním nádvoří, kam mohou i kolaři, vychutnala hruškovo-vanilkou zmrzlinu (a hrušková byla vážně skvělá - asi mám svoji novou oblíbenou příchuť :-)).

čtvrtek 7. července 2016

RUCE MI VONÍ PO BYLINKÁCH

 

Ráda hladím keříky bylinek, když okolo nich procházím. Je to jakýsi instinkt. Vždy mi po nich tak krásně voní ruce. Pohladím, utrhnu lístek, jemně promnu a přičichnu si k mátě, přejdu na vedlejší záhonek k meduňce a nakonec obejdu všechny keříky levandule. Nevlastním bylinkovou zahrádku, kde jsou všechny bylinky u sebe (zatím), zatím jsme je vždy zasazovaly s mamkou tam, kde bylo místo. A vůbec mi to nevadí. Projdu se, pokochám se, zatetelím se a přecházím dál.
Mátu a meduňku teď v letních dnech využíváme hojně do nápojů. Největší úspěch u nás sklízí klasika - voda s citronem a s mátou nebo s meduňkou, do ní pár kostek ledu a trochu borůvek nebo malin na osvěžení chuti. Levanduli jsem sklidila jen částečně, kvítka jsou krásně rozvitá a to, co jsem nespotřebovala ponechávám na pospas motýlům a čmelákům. Vždy mi přijde líto celou tu krásu ustříhat. A tak jsem si vytvořila jen několik kytiček na usušení, které přijdou do ložnice a usušená kvítka v pytlíčku půjdou do ložního prádla a do pyžam. Tak trochu omamnou vůni levandule mám na noc ráda, dobře se mi s ní usíná. Část jsem spotřebovala na výrobu domácího levandulového sirupu a jednu dózičku s kvítky jsem si nechala na příležitostné použití při pečení. A třeba se také ještě pustím do výroby levandulového mýdla :-) Kdo ví...

úterý 5. července 2016

MALÁ LETNÁ BÚRKA


Téměř mě zastihla na kole. To bych nebyla já, kdybych se celé odpoledne, kdy na nebi nebyl ani mráček, nepoflakovala po zahradě a doma - poflakování rozumějte zavařování okurek a zpracovávání cukety na směs na topinky. A když jsem se konečně vzpamatovala, na jedné straně nebe jasné a na druhé přecházely barvy od šedé po takovou tu temně modrou, kdy úplně nevíte, co z toho vyleze. Ale přesto jsem si řekla, že na půl hodinky to snad ještě bez deště bude. A taky, že ano. Bedlivě jsem pozorovala blížící se mračna a provazy deště na vzdálenějších kopcích. Nakonec jsem stihla dojet včas a jak za mnou zapadly dveře, začala sprška.

Letní deště miluji. Jsou vlahé a voní trávou. Příroda je potřebuje. Bouřky už tak moc nemusím, ale co mě na nich vždy fascinuje je ta změna světla s nádechem do okrova nebo do žluta v kombinaci s hrozivě šedou. Za deset minut už bylo po dešti, objevila se duha a zase svítilo sluníčko, jako kdyby se ale vůbec nic nedělo.


pondělí 4. července 2016

TOULKY PO FRANCII - ŽIVOT NA ZÁMKU



Francie - Akvitánie 
Tabanac - Château SENTOUT
13/06 - 21/06/2016 & Den první

Od mého návratu z desetidenního jógového pobytu ve Francii uplynulo sice již několik dní, ale pořád mi v hlavě probíhají vzpomínky na místa a na okamžiky strávené ve společnosti skvělých lidí. A konečně jsem se také tento víkend dostala ke stáhnutí fotek a jejich procházení. Na facebook jsem je sice publikovala hned, abych nezapoměla odkud je mám, ale jakmile odněkud přijedu, musím si nechat nějakou dobu na to, než fotky stáhnu. Někdy to trvá i několik týdnů :-). Tentokrát se o ně chci podělit s vámi a pozvat vás na prázdninové toulání po Francii pěkně den po dni, jak jsem ho prožívala já. A třeba načerpáte inspiraci nebo nějaký tip pro letní toulky.
Málokdy se stane, že potkáte větší počet lidí na nějakém zájezdu, kteří jsou v pohodě a mají život a myšlenky v hlavě srovnané. A to je na těchto pobytech s jógou skvělé. A další věc. Kdy jindy bych měla příležitost bydlet na francouzském zámečku, že? Takže lákadlo? Francie, zámeček, jóga, výlety, dobré jídlo a pití a v neposlední řadě skvělí lektoři a skvělí spolucestující.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...