sobota 31. prosince 2016

PROSINEC V KOSTCE

Prosinec, Vánoce i rok 2016 jsou téměř pryč. Už zbývá jen pár hodin do nového roku 2017. Všichni bilancují a vzpomínají na to, co jim (ještě) tento rok přinesl. I když mě přinesl spoustu úžasných okamžiků a nových životních zkušeností, byl jeho konec poznamenaný odchodem milovaného člověka (snad do lepšího světa). Nevím, jak dlouho se s tím budeme vyrovnávat (a možná se s tím nikdy nevyrovnáme), a přesto, že to není příliš lehké, snažím se ve všem najít pozitivní stránku věci. Jsem prostě nenapravitelný optimista.

V listopadu ani v prosinci jsem neměla na blogování moc náladu. Obrázků vzniklo přesto spoustu a tak vám alespoň přináším prosinec ve fotkách.

Myšlenky jsem si jako obvykle třídila v přírodě. V lese. Uprostřed stromů a nekonečného ticha.










S adventem jsme začali pomalu. Nebyla nálada... Rozhodně však nechyběl adventní věneček. Postupně přibývaly další dekorace. I já jsem propadla andělům ze dřeva, tak jsem si je vyrobila. Nakoupila spoustu vánočních hvězd. Od známého jsme dostali jmelí a větvičky, které postupně zaplňovaly vázy, misky, stoly i okna.







V polovině měsíce jsme začali s pečením. Nejdřív perníčky a pak cukroví. Pěkně jsme si teda mákli. Šlo nám to od ruky a došli jsme k číslu 13. Nějak jsem se fakt letos rozjeli. Vždycky jsme pekli docela dost druhů cukroví, ale kdo to má pak jíst. Už jen základních druhů je dost - každý má rád něco jiného. Mě by stačila hora lineckého a vanilkových rohlíčků. Taťka má rád vosátka (vosí hnízda), košíčky a pracny. To by byl základ. A zbytek experimentujeme a zkoušíme nové recepty. 











Cukroví napečeno a dozdobeno za pět dvanáct, dárky nakoupeny, kapr ve vaně... Vše je zdá se nachystáno a Štědrý den může začít. V předvečer štědrého dne zadělávám na vánočku podle starého rodinného receptu mé prababičky. Kuchyní se line vůně purpury a rozinek namočených v rumu. Svítí světýlka, hoří svíčky a v televizi dávají Anděla Páně... Těsně před půlnocí vytahuju vánočku z trouby a těším se na snídani, na zdobení stromku, na balení dárků, na smažení kapra. 




Nemůžu říct, že bychom Štědrý den strávili úplně bez stresů a v poklidu. Na jednu stranu jsme se těšili, na druhou stranu nám bylo smutno. Slavit Vánoce bez mamky, bylo moc divné. I když s námi nebyla fyzicky, byla s námi v našich srdcích...

A tak bych vám všem chtěla do toho nadcházejícího roku popřát v první řadě moc zdraví, protože je vzácné. Klid v duši. A také úsměv na tváři - to je to nejkrásnější, co můžeme dát lidem kolem sebe.

S láskou Alča










neděle 13. listopadu 2016

NEZBYTNOSTI DNEŠNÍHO DNE


Dnes mráz pěkně zalézal za nehty a když jsem jen rychle vylétla ven, měla jsem pocit, že mi v žilách doslova mrzne krev. Tak jsem se opět schovala domů, uvařila si čaj, zapálila svíčku, oblékla teplé pletené ponožky a zachumlala se měkké háčkované deky. A bylo mi neskutečně fajn.





středa 9. listopadu 2016

ŘÍJNOVÉ MOMENTKY ...




Máme za sebou už několik listopadových dnů a dnešní mrazivé ráno zcela jasně naznačilo, že nic teplého nás v následujících dnech čekat nebude. A tak ještě malá vzpomínka na říjnové dny, kdy jsme se mohli ještě těšit z teplejšího a slunečného počasí. Zároveň jsme ale začali připravovat své domovy i šatníky na příchod chladného a mrazivého počasí. Teď to určitě oceníme :-)

neděle 6. listopadu 2016

KDYŽ VONÍ PEČENÉ KAŠTANY



Můj vztah k pečeným kaštanům je tak trochu komplikovaný a vyvíjel se poměrně dlouhou dobu. Poprvé jsem se setkala s pečenými kaštany ve Francii během předvánočního období. Na ulicích je prodávali Indové a další jiné národnosti. Když jsem šla kolem, vždycky mi smrděly a neměla jsem k nim úplně důvěru. Pak jsem je poprvé okoštovala - chutnaly mi trochu jako uvařené brambory. Takže žádný zázrak jsem v nich neviděla.


Ale pak to přišlo. Koupily jsme si je s kamarádkami na vánočním trhu, stály u stolku s punčem a kornoutkem kaštanů, loupaly si je a klábosily. A tak jsem je vzala na milost. Jejich mírně zakouřená chuť mi vždy připomíná tyhle chvíle. Zároveň je ale stále nesnáším. A to hlavně, když je musím loupat a nejde mi to, protože ta tenká hnědá slupka prostě nejde a nejde oddělat. Takže pak vyhodím půlku kaštanu nebo to z té slupky okoušu. Asi na mě při konzumaci kaštanů na veřejnosti nebude úplně nejlepší výhled. Ale uklidňuje mě, že i ostatní s tím mají své jisté problémy :-).

Protože bohužel netuším, kde se dají v našem okolí nasbírat, musela jsem si je koupit v supermarketu. Rovnou dvě hrsti. Upekla jsem je v sobotu a hezky doma v teple a bez výčitek, že kolem sebe nadělám pěkný nepořádek, jsem si je loupala a křoupala.


Pokud byste si je chtěly upéct doma také, je to velmi jednoduché.

KAŠTANY PEČENÉ V TROUBĚ

jedlé kaštany
pečící papír

Jedlé kaštany nařízněte ostrým nožem na vypouklé straně do kříže a cca 2 - 3 mm do hloubky. Rozprostřete na pečící papír a dejte péct do trouby vyhřáté na 220°C. Peču přibližně 30 minut. Slupak se začne otevírat a vy uvidíte žlutou masitou část kaštanů. Horní část by neměla zčernat. Nejlepší je loupat kaštany ještě teplé. To jde nejlíp.








neděle 30. října 2016

SBÍRÁM SPADANÉ LISTÍ

Ani se mi nechce věřit, že je tu poslední říjnový víkend a za dveřmi je listopad. I když, posun času a brzké stmívání tomu napovídá. Snažím se ještě trávit dny venku, ale je to poznat a pěkně zalézá za nehty. Není nadto se vrátit do vyhřátého domu, zapálit svíčku a dát si něco dobrého.

Sobotu jsme strávili skládáním dřeva a pozdními pracemi na zahrádce. Při dnešní malé procházce jsem si nasbírala krásné barevné listí javoru. Roste v mateřské školce, ale část stromu přesahuje naštěstí na ulici a tak jsem si jich odnesla plnou náruč. Chystám se je zavěsit jako girlandu, ale to stihnu asi až příští víkend :-) Uvidíme... 





neděle 23. října 2016

DÝŇOVÝ DEN


Dnešní den se nesl ve znamení dýní. Stejně tak jako poslední říjnové týdny. Propadla jsem dýňovému šílenství. Na internetu se to dýňovými příspěvky jen hemží, tak trochu zaspamuji i já :-) Dnes padly tři z pěti dýní, které jsem si odložila na jídlo. Na oběd jsem připravila dýňovou polévku, k odpolední kávě jsem upekla dýňový závin a večer jsem vydlabala jednu dýni.

Zvyk dlabat dýně mě dost baví. I když už dávno nejsem dítě a doma žádné malé děti nemáme, zvykli jsme si i přesto každý rok dýni vydlabat. Je to velká zábava a vracím se tak trochu do dětství. Při dlabání házím za hlavu starosti. Musím přece jen dávat pozor, abych nepřišla o nějakou končetinu. Při vyřezávání zůstávám u klasiky, tedy u roztomilých strašidelných xichtíků, které jsou hotové za pár minut. Velkou dýni letos nemám a tak jsem se spokojila s trochu větší dýní Hokkaidó. A teď mi můj strašidelný fešák zdobí spolu s dalšími dýněmi chodbu.

Tyhle krásné dýně mám od naší sousedky. Zamluvila jsem si je asi před dvěma týdny a včera jsem si je vyzvedla.










sobota 8. října 2016

VINOBRANÍ


Původně jsem měla tento víkend trávit na jižní Moravě mezi vinicemi a burčákem. Bohužel osud tomu chtěl a náš každoroční víkend s kamarádkami jsme musely odvolat a tak nakonec trávím víkend doma. Snad to vyjde jindy...

Ale i přesto jsou mé víkendové plány s vínem propojené. Mimo jeho popíjení se musíme postarat o naši mini pidi viničku, rozumějte tedy 2 vinné keře :-) Od loňska se pěkně rozrostly. Bohužel nevím, co máme za odrůdy, ale vůbec mě to netíží. Jeden keřík dává bílé hrozny bez pecek a druhý menší fialkové. Obě vína jsou krásně sladká, ale bylo vidět, že už je potřeba je sklidit. Přece jen ráno už je pěkně zima a nechtěla bych, aby hrozny zmrzly. 

Odpoledne se sice počasí honilo všelijak, ale nakonec alespoň na chvilku vylezlo sluníčko. Popadla jsem nůžky a sklidila skoro vše. Víno z nich určitě nebude:-), ale na zobání je hroznů tak akorát. Naše vinobraní je za námi. A večer jej oslavíme sklenkou bílého :-).







pondělí 3. října 2016

LILA A ŠEDÁ



Před pár týdny jsem ji dokončila. Přes léto moje háčkování vzalo trošku vale. Neměla jsem žádnou pořádnou inspiraci. Přes zimu a na jaře jsem ujížděla na háčkování dek, ale v létě mi přišlo tak nějak trochu mimo mísu háčkovat teplé deky. Ale když se začalo v srpnu ochlazovat, rána a večery začaly být znova chladnější a dny se začaly zkracovat, vzala jsem háček znovu do ruky a chvilku po chvilce háčkovala deku. A teď se mi skvěle hodí. 


Už přišel čas na teplejší ponožky a když si večer čtu nebo koukám na televizi, ráda se do deky zachumlám. Zatím ještě netopíme. Těsně před topnou sezónou jsme zjistili problém s kotlem a tak čekáme na topenáře. Řeknu vám, že i když je venku ještě celkem přijatelné teplo, v domě jsou nižší teploty už pěkně poznat. To se pak večer deka vyloženě hodí. Ráda používám vlnu s příměsí alpaky, která zahřeje ještě víc a je krásně měkká. A můžu si vybírat. Z loňska mám bílou a fialkovou, tentokrát jsem sáhla po světle šedé. A protože dek není nikdy dost (a hlavně jsem zjistila, že je to i skvělý dárek :-)), tak jsem začala pracovat už na další, kterou vám určitě také brzo ukážu.


úterý 27. září 2016

MEZI LÉTEM A PODZIMEM


Kalendářně přišel podzim minulý týden, ale na vlastní kůži jsem jej skutečně pocítila ve večerních a ranních hodinách. Bylo to jako mávnutím kouzelného proutku. Z letních dnů a podvečerů zůstaly jen letní dny. Alespoň prozatím. Chladná sychravá rána se už ozvala, stejně jako první nachlazení. Už dávno nespím s otevřeným oknem. O víkendu si však ráda hned po ránu oknu ještě otevřu a znovu se ještě na chvilku zachumlám do zahřátých peřin.

Víkend jsem měla prodloužený. Místo středy jsem měla volno v pondělí a tak jsem si tyto tři víkendové dny snažila náležitě užít. Hlavně na čerstvém vzduchu. Počasí tomu vyloženě přálo a bylo by hříchem toho ještě nevyužít. Potřebuju načerpat sluneční paprsky do zásoby, aby bylo z čeho čerpat v zimě.





A tak jsem trávila čas na zahradě. Sklízela se jablka. Sklízely se dýně. Přišlo první shrabávání listí. Také se pralo velké prádlo. A všechno na sluníčku tak krásně usychalo. Ze sklizených jablíček, která nebyla vhodná na uskladnění, se pekly štrúdlové muffiny a celou kuchyň v sobotním podvečeru provoněla vůně skořice.

Nedělní odpoledne jsem využila možná k jedné z posledních vyjížděk na kole. Ale když si to tak zpětně vybavuji, strávila jsem víc času sbíráním šípků, jeřabin a šišek, než jízdou na kole. Ale krásně jsem se vyhřála. Užívala jsem si výhledů na okolní krajinu. Otrhala šípky na čaj. Nastříhala větvičky šípků do vázy. Nasbírala borovicové šišky na podzimní zdobení. Příroda hraje neskutečnými živými barvami, která nás navnadí na slunečné dny před tím, než se přikrade sychravé, deštivé a mlhavé počasí. To má samozřejmě také své kouzlo, ale vždy se těším, až vysvitne nějaký paprsek a tmu rozzáří světlo. 

Užívejte si krásných dnů babího léta. Přeji slunečné dny.

xoxo Alča








Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...