neděle 8. ledna 2017

SNĚHEM PŘIKRYTÁ


Krajina pod sněhem má své zvláštní kouzlo. Všechno vypadá úplně jinak, tak nějak pohádkově a poeticky. Křoví, které vás normálně vytáčí, je najednou kouzelné. Holé zorané pole je pokryté křupavou vrstvou sněhu, na které se třpytí sluneční paprsky. Mráz nakreslil na okna zimní zahrádku. Vše je tak nějak jiné, že mi ani úplně nevadí ta zima. Nejsem žádný velký nadšenec zimy. Ale mám radost, že konečně po možná několika letech napadl sníh, který hned neroztál a vydržel víc dní. V tom tichu slyšíte jen křupání sněhu pod nohama a vidíte svůj dech. Sem tam mě mrzelo, že u nás asi nikdy nebudu mít fotky z hor, ale i ta naše hanácká rovina má pod sněhem svoje neodolatelné kouzlo.





sobota 31. prosince 2016

PROSINEC V KOSTCE

Prosinec, Vánoce i rok 2016 jsou téměř pryč. Už zbývá jen pár hodin do nového roku 2017. Všichni bilancují a vzpomínají na to, co jim (ještě) tento rok přinesl. I když mě přinesl spoustu úžasných okamžiků a nových životních zkušeností, byl jeho konec poznamenaný odchodem milovaného člověka (snad do lepšího světa). Nevím, jak dlouho se s tím budeme vyrovnávat (a možná se s tím nikdy nevyrovnáme), a přesto, že to není příliš lehké, snažím se ve všem najít pozitivní stránku věci. Jsem prostě nenapravitelný optimista.

V listopadu ani v prosinci jsem neměla na blogování moc náladu. Obrázků vzniklo přesto spoustu a tak vám alespoň přináším prosinec ve fotkách.

Myšlenky jsem si jako obvykle třídila v přírodě. V lese. Uprostřed stromů a nekonečného ticha.










S adventem jsme začali pomalu. Nebyla nálada... Rozhodně však nechyběl adventní věneček. Postupně přibývaly další dekorace. I já jsem propadla andělům ze dřeva, tak jsem si je vyrobila. Nakoupila spoustu vánočních hvězd. Od známého jsme dostali jmelí a větvičky, které postupně zaplňovaly vázy, misky, stoly i okna.







V polovině měsíce jsme začali s pečením. Nejdřív perníčky a pak cukroví. Pěkně jsme si teda mákli. Šlo nám to od ruky a došli jsme k číslu 13. Nějak jsem se fakt letos rozjeli. Vždycky jsme pekli docela dost druhů cukroví, ale kdo to má pak jíst. Už jen základních druhů je dost - každý má rád něco jiného. Mě by stačila hora lineckého a vanilkových rohlíčků. Taťka má rád vosátka (vosí hnízda), košíčky a pracny. To by byl základ. A zbytek experimentujeme a zkoušíme nové recepty. 











Cukroví napečeno a dozdobeno za pět dvanáct, dárky nakoupeny, kapr ve vaně... Vše je zdá se nachystáno a Štědrý den může začít. V předvečer štědrého dne zadělávám na vánočku podle starého rodinného receptu mé prababičky. Kuchyní se line vůně purpury a rozinek namočených v rumu. Svítí světýlka, hoří svíčky a v televizi dávají Anděla Páně... Těsně před půlnocí vytahuju vánočku z trouby a těším se na snídani, na zdobení stromku, na balení dárků, na smažení kapra. 




Nemůžu říct, že bychom Štědrý den strávili úplně bez stresů a v poklidu. Na jednu stranu jsme se těšili, na druhou stranu nám bylo smutno. Slavit Vánoce bez mamky, bylo moc divné. I když s námi nebyla fyzicky, byla s námi v našich srdcích...

A tak bych vám všem chtěla do toho nadcházejícího roku popřát v první řadě moc zdraví, protože je vzácné. Klid v duši. A také úsměv na tváři - to je to nejkrásnější, co můžeme dát lidem kolem sebe.

S láskou Alča










neděle 13. listopadu 2016

NEZBYTNOSTI DNEŠNÍHO DNE


Dnes mráz pěkně zalézal za nehty a když jsem jen rychle vylétla ven, měla jsem pocit, že mi v žilách doslova mrzne krev. Tak jsem se opět schovala domů, uvařila si čaj, zapálila svíčku, oblékla teplé pletené ponožky a zachumlala se měkké háčkované deky. A bylo mi neskutečně fajn.





středa 9. listopadu 2016

ŘÍJNOVÉ MOMENTKY ...




Máme za sebou už několik listopadových dnů a dnešní mrazivé ráno zcela jasně naznačilo, že nic teplého nás v následujících dnech čekat nebude. A tak ještě malá vzpomínka na říjnové dny, kdy jsme se mohli ještě těšit z teplejšího a slunečného počasí. Zároveň jsme ale začali připravovat své domovy i šatníky na příchod chladného a mrazivého počasí. Teď to určitě oceníme :-)

neděle 6. listopadu 2016

KDYŽ VONÍ PEČENÉ KAŠTANY



Můj vztah k pečeným kaštanům je tak trochu komplikovaný a vyvíjel se poměrně dlouhou dobu. Poprvé jsem se setkala s pečenými kaštany ve Francii během předvánočního období. Na ulicích je prodávali Indové a další jiné národnosti. Když jsem šla kolem, vždycky mi smrděly a neměla jsem k nim úplně důvěru. Pak jsem je poprvé okoštovala - chutnaly mi trochu jako uvařené brambory. Takže žádný zázrak jsem v nich neviděla.


Ale pak to přišlo. Koupily jsme si je s kamarádkami na vánočním trhu, stály u stolku s punčem a kornoutkem kaštanů, loupaly si je a klábosily. A tak jsem je vzala na milost. Jejich mírně zakouřená chuť mi vždy připomíná tyhle chvíle. Zároveň je ale stále nesnáším. A to hlavně, když je musím loupat a nejde mi to, protože ta tenká hnědá slupka prostě nejde a nejde oddělat. Takže pak vyhodím půlku kaštanu nebo to z té slupky okoušu. Asi na mě při konzumaci kaštanů na veřejnosti nebude úplně nejlepší výhled. Ale uklidňuje mě, že i ostatní s tím mají své jisté problémy :-).

Protože bohužel netuším, kde se dají v našem okolí nasbírat, musela jsem si je koupit v supermarketu. Rovnou dvě hrsti. Upekla jsem je v sobotu a hezky doma v teple a bez výčitek, že kolem sebe nadělám pěkný nepořádek, jsem si je loupala a křoupala.


Pokud byste si je chtěly upéct doma také, je to velmi jednoduché.

KAŠTANY PEČENÉ V TROUBĚ

jedlé kaštany
pečící papír

Jedlé kaštany nařízněte ostrým nožem na vypouklé straně do kříže a cca 2 - 3 mm do hloubky. Rozprostřete na pečící papír a dejte péct do trouby vyhřáté na 220°C. Peču přibližně 30 minut. Slupak se začne otevírat a vy uvidíte žlutou masitou část kaštanů. Horní část by neměla zčernat. Nejlepší je loupat kaštany ještě teplé. To jde nejlíp.








Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...