neděle 19. února 2017

SUNDAY BAKING MOOD


Dnešek nepatřil zrovna k těm odpočinkovějším dnům. Čekala mě druhá část pečícího a fotícího víkendu. Před nějakou dobou mě oslovili z projektu Jak v kuchyni, jestli bych nechtěla přispívat recepty a fotkami. Samozřejmě, že jsem kývla. Byl to jeden z mých malých tajných snů a v jeho částečné splnění jsem při zakládání svého foodblogu (Mon Café blog) ani nedoufala. 

Ale po focení zbyla přece jen troška času dát si nohy nahoru, do jedné ruky popadnout hrneček s kávou a do druhé kousek bábovky.
P.S. A budu moc ráda, pokud zabloudíte i na můj druhý blog nejen s pečením :-)




sobota 18. února 2017

TOUHA PO JARU


Možná nejsem sama komu už zima připadá trochu dlouhá. Nejsem prostě ten zimní typ. U nás doma teď panuje období, kdy se prolíná zima s nadcházejícím jarem. Nechávám ještě několik zimních dekorací a světýlek, v lampičkách plápolají svíčky, křesla stále zdobí kožešinky a teplé deky a za okny v květináčích se ještě červenají vánoční hvězdy. 

Na stolech se ale postupně objevují čerstvé (i když zatím jen kupované) tulipány a narcisky. Je neskutečné, jak místnosti dokáží oživit. A tak si ten pel mel užívám, dokud nepřijde čas schovat zimní dekor do krabic nadobro.


neděle 5. února 2017

MALÉ TOULÁNÍ PRAHOU


Znovu jsem se na krátkou dobu ocitla v Praze. Přijela jsem pracovně, ale protože se jednalo o školení na dva dny, měla jsem možnost si Prahu víc užít. Mám ráda historické centrum, uličky, Karlův most a výhledy na Pražský hrad. No prostě takové ty kýčovité obrázky Prahy, kterých máme všichni doma na fotkách asi milion. Ale prostě to je Praha. Stejně jako v Paříži všichni fotí Eiffelovku, Louvre, náměstí Étoile, my máme zase Pražský hrad a Karlův most. 

Návštěva Prahy v lednu má své kouzlo. Není tu takový nával turistů a nemusím se tím pádem prodírat davy. Školení máme blízko Karlove mostu a mohla jsem si ho užít ráno i večer. Po školení jsem si pak uzmula chvilku pro sebe a před srazem s kamarádkami jsem zamířila na Karlův most. Ráda se po něm procházím. Je sice pěkná zima a mráz zalézá za nehty, ale já nikam nespěchám, loudám se a užívám si vyhlídky na hrad. A pak pěkně procházkou kolem Vltavy k Tančícímu domu a potom do tepla do Café Modi. 







S holkama se vidím jen párkrát do roka a tak jsme měli u vínka co probírat. Proklábosili jsme několik hodin. Ale nakonec jsme se museli rozejít a jít spát. V hotelu na mě čekala teplá sprcha a měkká postel. A atmosféru doladil hořící krb. I když ne skutečný, hotelová televize měla program, na kterém běžel program s ohněm plápolajícím v krbu. Pohodová atmosféra pro zimní večery :-).




neděle 8. ledna 2017

SNĚHEM PŘIKRYTÁ


Krajina pod sněhem má své zvláštní kouzlo. Všechno vypadá úplně jinak, tak nějak pohádkově a poeticky. Křoví, které vás normálně vytáčí, je najednou kouzelné. Holé zorané pole je pokryté křupavou vrstvou sněhu, na které se třpytí sluneční paprsky. Mráz nakreslil na okna zimní zahrádku. Vše je tak nějak jiné, že mi ani úplně nevadí ta zima. Nejsem žádný velký nadšenec zimy. Ale mám radost, že konečně po možná několika letech napadl sníh, který hned neroztál a vydržel víc dní. V tom tichu slyšíte jen křupání sněhu pod nohama a vidíte svůj dech. Sem tam mě mrzelo, že u nás asi nikdy nebudu mít fotky z hor, ale i ta naše hanácká rovina má pod sněhem svoje neodolatelné kouzlo.





sobota 31. prosince 2016

PROSINEC V KOSTCE

Prosinec, Vánoce i rok 2016 jsou téměř pryč. Už zbývá jen pár hodin do nového roku 2017. Všichni bilancují a vzpomínají na to, co jim (ještě) tento rok přinesl. I když mě přinesl spoustu úžasných okamžiků a nových životních zkušeností, byl jeho konec poznamenaný odchodem milovaného člověka (snad do lepšího světa). Nevím, jak dlouho se s tím budeme vyrovnávat (a možná se s tím nikdy nevyrovnáme), a přesto, že to není příliš lehké, snažím se ve všem najít pozitivní stránku věci. Jsem prostě nenapravitelný optimista.

V listopadu ani v prosinci jsem neměla na blogování moc náladu. Obrázků vzniklo přesto spoustu a tak vám alespoň přináším prosinec ve fotkách.

Myšlenky jsem si jako obvykle třídila v přírodě. V lese. Uprostřed stromů a nekonečného ticha.










S adventem jsme začali pomalu. Nebyla nálada... Rozhodně však nechyběl adventní věneček. Postupně přibývaly další dekorace. I já jsem propadla andělům ze dřeva, tak jsem si je vyrobila. Nakoupila spoustu vánočních hvězd. Od známého jsme dostali jmelí a větvičky, které postupně zaplňovaly vázy, misky, stoly i okna.







V polovině měsíce jsme začali s pečením. Nejdřív perníčky a pak cukroví. Pěkně jsme si teda mákli. Šlo nám to od ruky a došli jsme k číslu 13. Nějak jsem se fakt letos rozjeli. Vždycky jsme pekli docela dost druhů cukroví, ale kdo to má pak jíst. Už jen základních druhů je dost - každý má rád něco jiného. Mě by stačila hora lineckého a vanilkových rohlíčků. Taťka má rád vosátka (vosí hnízda), košíčky a pracny. To by byl základ. A zbytek experimentujeme a zkoušíme nové recepty. 











Cukroví napečeno a dozdobeno za pět dvanáct, dárky nakoupeny, kapr ve vaně... Vše je zdá se nachystáno a Štědrý den může začít. V předvečer štědrého dne zadělávám na vánočku podle starého rodinného receptu mé prababičky. Kuchyní se line vůně purpury a rozinek namočených v rumu. Svítí světýlka, hoří svíčky a v televizi dávají Anděla Páně... Těsně před půlnocí vytahuju vánočku z trouby a těším se na snídani, na zdobení stromku, na balení dárků, na smažení kapra. 




Nemůžu říct, že bychom Štědrý den strávili úplně bez stresů a v poklidu. Na jednu stranu jsme se těšili, na druhou stranu nám bylo smutno. Slavit Vánoce bez mamky, bylo moc divné. I když s námi nebyla fyzicky, byla s námi v našich srdcích...

A tak bych vám všem chtěla do toho nadcházejícího roku popřát v první řadě moc zdraví, protože je vzácné. Klid v duši. A také úsměv na tváři - to je to nejkrásnější, co můžeme dát lidem kolem sebe.

S láskou Alča










Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...