neděle 6. srpna 2017

Večerní procházky, provětrání hlavy a nový věneček

neděle 6. srpna 2017

Večerní procházky, provětrání hlavy a nový věneček


Včera jsem si zase po delší době vychutnala večer a západ sluníčka. V břiše mám takové malé mravenčení, zřejmě cestovní horečka. I když netrpím takovým tím stresem před cestami, tentokrát mi zatím nedocvakává, že odpoledne odlítám k moři. A i když si píšu pár roků seznamy, co si sbalit, je ve mě pořád ta malá nervozita, abych nezapomněla na nějakou tu drobnost. Dokonce jsem si popletla i den odletu a tak jsem si koupila (a během 5 minut zase vystornovala) lístky na vlak na den dopředu. Asi bych se na letišti trochu divila :-).

Protože posledních pár dní trávím za počítačem a makám na překladu, který mi nejde tak rychle, jak jsem původně doufala, potřebuju se sem tam trochu odreagovat nějakou jinou činností. Většinou si čistím v takových případech hlavu běháním, ale tento týden to fakt nešlo. Lilo ze mě i bez jakékoli větší fyzické aktivity :D. Chodím se večer alespoň projít a užít si západů, protože ty na mě mají uklidňující účinek.


Z jedné procházky jsem si donesla obilí, které ještě nestihli v okolí posíct. Pamatujete si ještě na levandulový věneček, který jsem Vám tu ukazovala tak dva měsíce zpátky? Tak ten už je minulostí a na jeho místě visí nový, právě z tohoto obilí, ke kterému jsem opět přidala sušenou levanduli. Klasy se už trochu ohýbaly a tak nebylo úplně jednoduché je rovnoměrně uspořádat, ale vlastně ta nedokonalost a to, že každý klas je trochu jinde se mi moc líbí.

Tak si užijte neděli a týden a já se vám ozvu po dovolené - a snad konečně i s fotkama ze svých prázdninových cest :-)

Alča


Read article
pondělí 31. července 2017

Pro horké letní dny

pondělí 31. července 2017

Pro horké letní dny


Mám dojem, že mi letošní léto utíká nějak moc rychle. Nejdřív jsem se nestihla rozkoukat a pořád jsem čekala na červenec a najednou je tu poslední červencový den a půlka prázdnin za námi. Blog teď trochu zanedbávám. Nechce se mi úplně trávit čas u počítače i doma, protože u něj trávím v podstatě celý den v práci. A taky si chci trochu víc užívat volných chvil, počasí, víc sportovat a být s přáteli. Ale konečně jsem se dostala také ke spoustě fotek, které jsem pořídila na začátku července v Provence. Ano splnila jsem si jeden ze svých snů a to je to Provence. Strávila jsem tam kouzelných 10 dní a až projdu fotky, určitě se s vámi o ně podělím.

Ode dneška mám dovolenou a tak si prozatím užívám krásného počasí po několika propršených dne. I Na zahrádce je to vidět. Všechno poskočilo, bohužel včetně plevelu :-). Ale než se vrhnu do víru zahradničení, lenoším ve stínu na zahrádce a popíjím domácí limonádu. Poslední dobou jsem si oblíbila šťávu z růžových grepů se snítkou rozmarýnu a jemně perlivou vodou. Do horkých letních dnů je přímo ideální. Není moc sladká a pokud si ji vychladíte skvěle osvěží.

A jak na ni? Je to velmi jednoduché.

GREPOVÁ LIMONÁDA S ROZMARÝNEM

Budete potřebovat:

1 růžový grep
jemně perlivou vodu
2 snítky rozmarýnu
led

Postup:

Z grepu vymačkejte šťávu a případně přeceďte, pokud vám vadí kousky. Ve větší nádobě nebo džbánku smíchejte grepovou šťávu s vodou. Většinou ředím, jak potřebuji, aby nebyla limonáda příliš sladká. Nakonec přidám na kousky natrhanou snítku rozmarýnu a led.

Vypadá pěkně naservírovaná ve vysokých nebo limonádových sklenkách.



Read article
úterý 20. června 2017

Levandulovo-makový věneček umotaný během jednoho letního podvečera

úterý 20. června 2017

Levandulovo-makový věneček umotaný během jednoho letního podvečera

Věneček na dveřích potřeboval už nutně vyměnit. Vybledlý od slunce působil spíš jako podzimní. Už jsem se na to nemohla dívat. Nový věneček jsem plánovala už delší dobu, ale nějak jsem se k tomu pořád nemohla odhodlat. Ale první rozkvétající levandule mě v nedělní podvečer inspirovala. Ani se mi nechce věřit, že už zase kvete. K tomu jsem ještě nasbírala za naší zahradou na poli malé zelené makovičky. Bála jsem se, aby mi čerstvá levandule neuvadla a tak jsem ji doplnila ještě pár snítkami sušené levandule z loňska. Ladila jsem jen do zelené a fialkové, protože tyto barvy mám moc ráda a jejich kombinace mi doslova učarovala.







Read article
pondělí 12. června 2017

Pink Peonies

pondělí 12. června 2017

Pink Peonies


Každé jaro se těším, až znovu vykvetou pivoňky. I když ve váze moc dlouho nevydrží, nikdy neodolám a pár jich vždy utrhnu. Prostě jsou neodolatelně krásné a křehké.




Read article
neděle 14. května 2017

Jeden půl den v Bruselu

neděle 14. května 2017

Jeden půl den v Bruselu


Poslední týdny jsou pracovně poněkud náročnější a absolvovala jsem víc auditů, než bych chtěla, ale snad je tohle období za mnou a nadcházející týdny budou trochu klidnější. V práci mě čekala tento týden další služební cesta do Francie přes bruselské letiště. Schůzka nakonec u zákazníka skončila dřív a protože jsme měly let naplánovaný až na další den, naskytl se nám půl den k dobru.

Myslíte si, že půl den na poznání Bruselu je málo? Určitě ano na poznání všech jeho památek. Určitě ne na nasátí jeho atmosféry. K tomu stačí pár chvil, kdy vidíte jak město pulsuje. V Bruselu jsem byla poprvé. A musím říct, že je to škoda, že jsem toto město neobjevila už dřív. Otázkou tak bylo, co si nemůžu nechat při první návštěvě ujít. Zvolila jsem historické centrum města a poznání ostatních kouzelných míst si budu muset naplánovat na nějakou jinou cestu, která bude snad na delší dobu.


Centrum města se dělí na Horní a Dolní město. Toulaly jsme se především v Dolním městě, ale i tak jsem zde objevila spoustu krásných zákoutí a uliček s cihlovými domy, které mě neustále uchvacují. Nejsem úplně typ na návštěvu muzeí, ale jejich milovníci zde najdou jedny z nejcennějších uměleckých sbírek Evropy.

Stejně jako každá správná metropole má i Brusel svoji katedrálu, sv. Michala a sv. Guduly. Mám pro katedrály jistou slabost. Vždy, když před nimi stojím, nechápu, jak mohl někdo takovou krásu vytvořit. Ráda pozoruju průčelí se sochařskou výzdobou, a když vejdu do katedrály, nechávám se unášet barevnými rozetami a vitrážemi. Světlo procházející skrze barevná sklíčka dodává celému prostoru katedrály neskutečnou mystiku. Ve srovnání s většinou katedrál, je katedrála uvnitř velmi světlá a vzdušná, ale vůbec nic jí to na kráse neubírá.






Bloudily jsme malými uličkami. Na každém kroku jsou obchůdky s čokoládou, kde dostanete ochutnat pravé belgické pralinky, a hospůdky a restaurace s venkovními terasami, které pro změnu nabízí několik desítek druhů belgických piv. Taky stánky s pravými belgickými hranolkami a vaflemi. Došly jsme na náměstí Grande-Place, které je pýchou města (dokonce zapsanou v UNESCU).




Jeho dominantou je gotická radnice a náměstí lemují cechovní domy ze 17. a 18. století. Naproti radnice se tyčí tzv. Králův dům (Maison du Roi), kde se dnes nachází muzeum. Většina domů je bohatě zdobená a jejich zlaté zdobení lesknoucí se v paprscích slunce zcela jistě dávalo ve své době najevo, že cechy, které tyto domy vybudovaly, byly opravdu velmi bohaté. Pokud budete mít dost času, můžete domy prozkoumat podrobněji a dokonce některé lze i navštívit. My jsme náměstí obdivovaly vlastně dvakrát. Podruhé v podvečer při západu slunce, kdy se domy zalily do fialkového nádechu. A musím říct, že tahle chvilka jim dodala podmanivější kouzlo. Slunce zapadalo o poznání později, než u nás, a to jsme si moc užily.


Všichni mi taky říkali, určitě musím vidět jeden z dalších symbolů města – čůrajícího chlapečka (Mannequin pis). O trochu bizarním symbolu jsem povědomí měla, ale byla jsem trochu zklamaná J. Nevím proč jsem si vždycky myslela, že se jedná o velkou fontánu J. Když jsme chtěly ukončit naše historické okénko, byla na řadě právě tato památka. Šly jsme kolem dvakrát, ale všimly jsme si chlapečka až na potřetí. Malá nenápadná soška s fontánkou na rohu ulice, částečně ukrytá pod plachtou kvůli rekonstrukci domu. Jo a hlavní důvod, proč jsme ho neviděly, byl obchůdek s čokoládou hned naproti… Takže to je v mém případě jasné. Myslím, že mám víc fotek různých obchůdků s čokoládou, než památek :-).








Poté, co jsme se protoulaly malebnými uličkami centra, hledaly jsme místo, kde se dobře najíme a ochutnáme belgické pivo. Vybraly jsme si náměstí Place Agora a usadily se na jedné z teras. Na večeři jsme zašly do další hospůdky.. Po dlouhé večeři a několika hodinách povídání jsme se opět vypravily zpět do ulic večerního Bruselu. A taky nakoupit zásoby pralinek. Půl den v Bruselu jsme ukončily opět na Grande-Place, kde jsem do sebe tlačila pravé belgické vafle s jahodami a čokoládou J.





Půl den v Bruselu jsme si skutečně užily. Do postele jsme se dostaly až kolem půlnoci. Odjíždět se nám vůbec nechtělo, ale třeba se zase budeme moci těšit na další zajímavé cesty.


Read article