úterý 13. září 2016

SVÁTEK ČOKOLÁDY


V rádiu jsme se doslechla, že nejoblíbenější sladkost na světě slaví právě dnes 13. září svůj svátek. Musím neskonale poděkovat Mayům a Aztékům, že tuhle hříšnost objevili a pak také Španělům za to, že ji dovezli do Evropy.

Podle internetu sní každý Čech průměrně šest kilo čokolády za rok. Asi patřím k průměru, myslím, že se moje roční konzumace čokolády k tomuto průměru stoprocentně blíží. Dnes jsem k tomu přidala taky pár dalších gramů :o). Nejraději mám hořkou s vysokým obsahem kakaa. Výhodou takového procenta je, že jí člověk zase nesní až tak moc. Testovala jsem i 90%, a to je pak už čtvereček čokolády pořádně výživný.

A jakou čokoládu máte rádi vy? Mléčnou, s oříšky nebo s krémy?




pondělí 12. září 2016

MOJE KUCHYNĚ, MOJE KRÁLOVSTVÍ


Přes týden se v kuchyni moc nezdržuji. Zato o víkendu se stává mým královstvím. Hlavně v sobotním odpoledni, které je u nás tradičně věnované víkendovému pečení. Vždycky mě víc bavilo pečení a příprava sladkých koláčů a dezertů, než vaření. Možná je to tím, že jsem požitkářka a potřebuju věci zažívat, než shromažďovat (ale i tak je taky shromažďuji – je potřeba nalít si čistého vína).

Ráda si užívám malé chvilky, kdy si dám kávu a k tomu něco sladkého. Doma nebo v kavárně. Miluju malé útulné kavárničky s duší. Mám několik oblíbených, kam se ráda vracím. Cítím se v nich útulně a jako doma. Možná i proto bylo jedním z mých snů nebo tajných přání otevřít si malou cukrárnu nebo kavárnu. Nejlépe v nějakém menším městečku v Provence, kde bych hostům u malých bílých stolečků nabízela čerstvé domácí koláče a voňavou kávu.























zdroj obrázků Engelbert Strauss

Sen prozatím zůstává snem – alespoň tedy, co se cukrárny a kavárny týče. Sladké koláče však peču doma a hostím jimi rodinu a přátele. Baví mě vymýšlet nové věci a experimentovat se zdravějšími variantami sladkostí. Co si budeme nalhávat, jako každá správná ženská se snažím dbát o štíhlou linii, a to se s láskou ke sladkému jen těžko snáší, že?

V kuchyni se tak neustále učím a objevuji nové věci. A protože žádný učený z nebe nespadl, zdokonaluji se postupně v klasickém pečení a zdobení. Dost často je to metodou pokus – omyl. Naštěstí je v současné době velkým pomocníkem internet, kde se dají najít miliony odkazů nebo videí (třeba na youtube), kde můžete krok za krokem sledovat různé tipy a triky. Dost často s některými věcmi bojuji, ale pak když se v kuchyni rozvoní koláč právě vytažený z trouby nebo když mi rodina pochválí nazdobený dort, je to pro mě velké zadostiučinění a vím, že ta námaha stojí za to. A hlavně mě to baví. Dospěla jsem trochu už do takového stádia, že se náhodou nedostanu o víkendu k pečení, mám takový malý absťák.

Zároveň taky zjišťuji, že k pečení potřebuji víc a víc věcí. Naše kuchyně a špíz je plná různých forem na pečení, košíčků na mufiny, čokolády a různého nádobí, na kterém pak koláče podávám (a taky samozřejmě fotím J). Stále mám však pár vysněných kousků, které bych si jednou přála mít v mé vysněné kuchyni. Měla by být inspirovaná francouzským stylem, v kombinaci dřeva a bílé barvy, vzdušná, prosvětlená a plná zelených bylinek. Skříně by byly naplněné různými formami na pečení, hrnečky, talířky. Na lince by stála retro váha a na mém seznamu přání je také nezbytný kuchyňský robot a food procesor značky Kitchen Aid. Nesměl by chybět ani kávový koutek s pořádným přístrojem na přípravu kávy.













A nakonec přichází to nejdůležitější. Móda. Samozřejmě. I v kuchyni je potřeba se inspirovat módou J a při pečení nesmí chybět nezbytný módní doplněk v podobě zástěry. Naštěstí je v poslední době velký výběr krásných zástěr, které jsou nejen funkční, ale zároveň jsou stylové. A protože zástěr není nikdy dost, sestavila jsem si seznam, ze kterého budu čerpat v případě, že by si u nás v rodině někdo nevěděl rady s mým vánočním dárkem ;-).

Protože jsem romantická duše, patří k mým oblíbeným vzorované zástěry značky Green Gate. Pro vánoční pečení by se mi určitě hodila zástěra z kolekce Green Gate December red.


Na seznamu nechybí ani jednobarevné a elegantní kousky. Moc se mi líbí zástěry značky Engelbert Strauss. Vypadají velmi prakticky, ale zároveň jsou velmi stylové.

Jen se rozhodnout, jestli dlouhou, nebo krátkou a v jaké barvě.



zdroj obrázků Engelbert Strauss

Jak si tak vše prohlížím, nevím, nevím, jestli se mi podaří vydržet až do Vánoc :o).

Pohodové dny, A.








úterý 23. srpna 2016

NĚCO SLADKÉHO


Letní teploty se vrátily a já jsem to vyhodnotila jako ideální počasí pro zmrzlinu.

Zmrzlina a léto. Točená, kopečková, do kornoutku. Když si dám zmrzku v kornoutku, cítím se zase jako malá holka. To jsem milovala naše letní výlety do města. Jezdívali jsme vlakem. Vždycky, když jsme se vraceli na vlak, rodiče nám koupili točenou zmrzlinu. Tenkrát ještě nebyla zmrzlina na každém rohu, prodávala se u malého okénka na náměstí a měli jen dva druhy. Čokoládovou a vanilkovou. Za pár korun jsme dostali velikánskou porci, kterou jsme jedli až k nádraží. Byla to nejlepší zmrzlina, jakou jsme tehdy znali. Okénko se zmrzlinou je stále na stejném místě i po dvaceti letech a stále zde prodávají stejně dobrou zmrzlinu. Čokoládovou a vanilkovou, jako před dvaceti lety. I dnes málokdy odolám. A když se čirou náhodou v létě dostanu do centra, vystojím si pěkně frontu a koupím si míchanou. Pak se loudám po náměstí, míjím výlohy a pozoruju turisty.




I domů si kupujeme zmrzlinu hlavně v létě. Všichni víme, jak to funguje. Každý má v oblibě nějakou jinou. Jeden ovocnou, druhý čokoládovou. Já bych se mohla pořád dokola ládovat zmrzlinou s příchutí slaného karamelu… Takže u nás panuje demokracie. Ten, kdo zmrzlinu kupuje, vybírá podle sebe. Naštěstí jsem naposledy vybírala já, takže vím, že máme v mrazáku ještě čokoládovo-vanilkovou. Po brzké večeři si jako dezert dávám rovnou dva kopečky. Gurmánsky si je vychutnávám a nemám naprosto žádné výčitky kvůli nějakým kaloriím navíc. Za dvě hodiny je totiž pěkně vypotím u cvičení :-).

PS: V červenci jsem trochu experimentovala a zkoušela zmrzlinové sendviče s pohankovo-špaldovými cookies, které u nás mizí doslova pod rukama. Neskutečná záležitost. Pokud budete chtít vyzkoušet, recept na sušenky najdete tady.




sobota 20. srpna 2016

Z LOUKY






"Především se nauč mít radost. Pravá radost je tím nejdůležitějším v životě"
Seneca


čtvrtek 18. srpna 2016

LÁSKA NA PRVNÍ POHLED




Dnešní radost...

Když jsem jej uviděla a poprvé uchopila do rukou s horkou kávou, byla to láska na první pohled. Jemný detail květů, světlá a hladká glazura. Dokonalý tvar padnoucí do dlaní. Není zbytí. Proč? Nemusím vám to vysvětlovat, že? Myslím, že ne.

Samozřejmě, že mám doma spoustu hrnečků. Ale tyhle jsou prostě dokonalé a nutně je potřebuji mít. Objednávám si rovnou několik velikostí hrnečků a k tomu ještě misky.

Dnes konečně otevírám balíček, který mi přišel začátkem týdne. Přišel trochu neočekávaně, ale o to větší z něj mám radost. Po několika týdnech se totiž můžu naživo kochat úžasnou keramikou Soni Malinové. Otevírám krabici, vybaluji pečlivě zabalené balíčky a na stůl opatrně pokládám své nové poklady, abych jim neublížila. A i když je už podvečer, nevydržím čekat do zítra. Vybírám střední hrníček, otevírám voňavou kávu, nabírám dvě lžičky a zalévám horkou vodou. Usazuji se do pohodlného křesla a vychutnávám si první doušky. Je můj, jen můj.















Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...